Podle scénáře známé pohádky Princ a Večernice (v libozvučné němčině Der Prinz und der Abendstern) hlavní hrdina princ Velen provdal všechny své sestry za nápadníky se jmény připomínajícími přezdívky mírně vyšinutých zaměstnanců meteorologické stanice: Větrníkovi, Měsíčníkovi a Slunečníkovi.
Sám princ-dohazovač se jako floutek chvíli potuloval po světě, sbíral zkušenosti, načež dospěl a ve finále dokonce porazil a usmrtil zlého čaroděje Mrakomora.
Obyčejným lidem se obvykle voda tvoří jenom v koleně, černokněžník Mrakomor byl ale zavodněný od hlavy až k patě jako přezrálý meloun. Stačila jedna dobře mířená rána mečem do oblasti hrudníku, Mrakomor vzteky vytekl, vypustil několik desítek litrů vody a duši. Princ Velen osvobodil uvězněnou princeznu a odvedl si ji ke svatebnímu oltáři.
Honzíkova výprava do chomoutu se od výše popsaného pohádkového příběhu odlišuje jako den a noc. Honza si především vůbec nelámal hlavu s tím, že jeho dvě pohledné sestry jsou stále neprovdané. Obě seběvědomě předběhl, přičemž vysněnou nevěstu ve světě vůbec nehledal, nýbrž pouze pasivně vyčkal, až za ním ze světa sama dorazí.
A ona skutečně dorazila. Akorát to nebyla urozená princezna Večernice z království sužovaného čarodějem Mrakomorem, ale skromná masérka Sonyta z Království Kambodža v jihovýchodní Asii rozvráceného hrůzovládou Rudých Khmérů.
