Honza

V celém kroměřížském okrese není mnoho šachistů, kteří by Honzu dokázali porazit, většina z nich by zřejmě ani nenašla odvahu posadit se s ním k jedné šachovnici.

Jeho mozek bývá bez nadsázky přirovnáván k výkonnému počítači, jenž nepotřebuje sadu ventilátorů ani jiný sofistikovaný chladicí systém. Honza vyčerpané mozkové buňky většinou chladí přirozenou cestou - pomocí půllitru dobře vychlazeného piva. Ovšem vždy až po vítězné partii!

Požívat alkohol během hry se nevyplácí. Jako odstrašující případ lze uvést nejmenovaného člena šachového družstva Postoupky C, který se dostavil na šachový turnaj v notně podroušeném stavu, čemuž odpovídaly jeho reakce na vývoj hry. Po napadení soupeřovým střelcem údajně všechny figury evakuoval do bezpečí mimo šachovnici, aby tak, alespoň podle svých slov, zabránil zbytečnému krveprolití.

Honza naštěstí podobné excesy neprovádí. Již z úcty k samotné hře králů, které se věnuje zhruba od svých dvou let. V době, kdy většina jeho vrstevníků ještě nedokázala ani používat toaletu, Honza zvesela proháněl figurky po šachovnici a slavil svá první vítězství.

S nástupem do první třídy základní školy začal tento nadaný chlapec navštěvovat šachový kroužek, naučil se základy složitých pravidel, osvojil si předepsané trajektorie jednotlivých figur (v zájmovém kroužku například pochopil, že k vyhození soupeřovy figurky není třeba otvírat okno).

Návštěvy šachového kroužku Honzovi bohužel časem zevšedněly. Ostatní děti nedisponovaly srovnatelnou kombinační genialitou, tudíž neplnily roli důstojných protivníků. Honzovi soupeři partii často neúměrně prodlužovali dlouhým přemýšlením, nedokázali si totiž jako on postup promýšlet šedesát až devadesát tahů dopředu.

I proto Honza komunitu slabých konkurentů brzy opustil a začal hrávat v ústraní s jediným rovnocenným a důstojným soupeřem, na kterého do té doby narazil: sám se sebou. Stal se tak zakladatelem zcela nové šachové odnože - individuální šachové simultánky (hráč po rozlosování barvy figur odehrává tahy střídavě na obou stranách jediné šachovnice).

Honza velmi rychle odhalil všechny výhody šachové autokracie. Pokaždé si vylosoval oblíbené bílé figury, byl neustále na tahu, s nevídanou přesností dokázal odhadnout dopředu veškeré tahy soupeře. Partii navíc pokaždé dotáhl do vítězného konce (nebo alespoň do remízového stavu).

Individuálním šachovým simultánkám se Honza věnuje dodnes, dokonce v nich čas od času pořádá turnaje. Osobně při nich plní roli sponzora, pořadatele, rozhodčího a šestnácti naprosto vyrovnaných soupeřů.