Lukáš

James Watt vynalezl pro lidstvo parní stroj, Nikola Tesla střídavý proud, Graham Bell telefon. Lukáš šel ještě dál
a vytvořil složitý matematický systém pro zpracování výsledků a přiřazování koeficientů hráčům nohejbalu v turnaji podle tisíců rozličných parametrů. Dal mu jméno KOPKOPÁČEK (zkratka pro KOmplexní Přidělování KOeficientů PÁrům ČElícím Kooperaci).

Přes nespočet všemožných zálib a zájmů nelze nezmínit Lukášovo nadšení pro železnici. Narozdíl od jiných si dokáže vychutnat zvláštní estetiku špinavých kupé v nevytopených vagónech ozvláštněných nezaměnitelnou vůní
z neudržovaných záchodků. Jako jeden z mála při cestách vlakem oslavuje každou minutu zpoždění – vítané prodloužení cestovní blaženosti.

Železnici zůstal Lukáš věrný i profesně. V pozici geodeta pečlivě vyměřuje koleje tak, aby nevedly příliš do kopce (zastaralé lokomotivy ČD to nevyjedou), nebo z kopce (zastaralé lokomotivy ČD to neubrzdí).

Lukáš dlouhodobě prosazuje revoluční myšlenku, že ideální koleje by měly vést mimo vlaková nádraží, jelikož ve stanicích musejí vlaky zbytečně stavět a čekat na přípoje, takže do cíle dojíždějí později a někdy i v rozporu s jízdním řádem.

Nohejbalu Lukáš doslova propadl, vždyť z původní skupiny amatérských nohejbalistů se pílí a sebekázní vypracoval
na jednoho z nejlepších hráčů. Tréninku věnuje veškerý volný čas, postupně se propracoval dokonce i na pozici vrcholného funkcionáře. V pozici okresního organizačního pracovníka nohejbalového svazu má na starosti zejména vysoký management - sekání vzrostlé trávy kolem tréninkových hřišť.

Pokud by byl nohejbal náboženstvím, ujal by se Lukáš role duchovního vůdce a kazatele. Uprostřed svého svatostánku by měl nataženou síť, místo svěcené vody antuku. A v přední části chrámové lodi, u oltáře ve tvaru míče, by tento světlovalý muž předčítal z nejslavnější nohejbalové příručky posvátný text: evangelium podle inženýra Stehlíka.