Petra

Petra působí na první pohled jako klidná a introvertní dívka. Zbytečně na sebe neupozorňuje, vyniká v přípravě proslulých italských dezertů a svou skromností, kombinovanou se střídmým životním stylem, trošku připomíná pohádkovou Popelku. Na rozdíl od ní ovšem dodržuje základní hygienické návyky, takže po přebírání luštěnin nevypadá jako čuně.

Protože však zdání většinou klame, našlo by se v nitru této mírumilovné bytosti hned několik temných zákoutí. Zejména slabost pro hororové snímky.

V náhlém Osvícení si Petra vždy vybere některý z děsivých filmových příběhů a jde na Věc. Nejraději horory sleduje na Halloween nebo v Pátek třináctého, v době Od soumraku do úsvitu, kdy si nejlépe užije svou Noc hrůzy, všechny ty Zvuky temna, Vřískot, Strašení, Proroctví z temnot, mrazivé Chvění, protože pak je to teprve pořádné Psycho.

Pokud ji přepadne Nespavost, byť venku již zpívají Ptáci a na parapetu se probouzí dotěrná Moucha, pečlivě zatemní Okno do dvora, protože i Hory mají oči, načež pokračuje ve své hororové jízdě.

Nikdo netvrdí, že sledováním hororů se z člověka stane násilník a krvelačná bestie. Jenomže je zde několik záhadných indicií, které kolem Petry rozprostírají stín zneklidňujících pochybností.

Opravdu všechny Petřiny panenky přišly o hlavu kombinací nešťastných náhod a nekvalitním zpracováním ze strany výrobců hraček? Měla jejich kočka zapotřebí ulovené myši ještě dodatečně stáhnout z kožíšků? Kdo má na svědomí samotnou kočku? Proč si Petra přála najít pod stromečkem pouta, sadu chirurgických nástrojů a pár latexových rukavic? A proč donutila svého partnera sklep nejen vymalovat omyvatelným nátěrem, ale také dokonale odhlučnit?

Někdy je lepší po pravých zálibách svých přátel nebádat. Mohlo by se je to dotknout.
Nebo by vás mohli pozvat na prohlídku svého sklepa.