Co vás vlastně tak irituje na tradičních českých příslovích a rčeních?
Jako vystudovaný inženýr, tedy člověk se schopností analytického myšlení a precizních postupů, jsem dnes a denně šokován zjevnými nesmysly a nelogickými konstrukcemi děsivých výtvorů lidové slovesnosti. Nastal čas, aby na podobné hrůznosti konečně začal reagovat někdo kompetentní.
Opravdu? Vždyť přece přísloví by měla zobrazovat životní moudrost a morální ponaučení.
Chyba! Jsou to výplody neznalosti základních vědeckých principů, pohrdání přírodními zákonitostmi. Většinu z nich vám vyvrátím stejně lehce jako ztrouchnivělý pařez.
Můžete uvést nějaký příklad?
Klidně začněme u možná nejznámějšího přísloví o tom, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až ucho upadne. Pomineme-li případ zjevné výrobní vady daného předmětu, nic podobného se vám nikdy nemůže stát.
Proč?
Protože džbány jsou konstruovány tak, že skutečné těžiště nádoby neumožňuje oddělení úchopu pouhým opotřebením materiálu. Pevnost madla je od výroby projektována na předpokládané zatížení džbánu tíhou přenášené tekutiny.
Ucho ve skutečnosti při nošení džbánu neupadne?
Nikoliv. Z hlediska pravděpodobnosti dojde zpravidla k likvidaci celé nádoby, a to v případě, kdy vám při neopatrné manipulaci upadne džbán na tvrdý povrch.
Vypadá to, že tvůrci přísloví opomíjejí fyzikální jevy.
Přesně tak. Třeba tvrdí, že jak se do lesa volá, tak se z něj také ozývá. Přitom zvuková vlna (nazývaná laicky ozvěna) se po odrazu zvuku vrací ke zdroji rychlostí 340 metrů za sekundu s odlišnou hlasitostí. Nemluvě o možné deformaci odezvy.
Nejste na autory přísloví příliš přísný? Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Nenajde. Hůl není předmětem nejčastější lidské potřeby. Navíc zákon o ochraně zvířat za takové jednání ukládá poměrně vysokými tresty.
Zvířata jsou vůbec součástí mnohých přísloví.
Souhlasím. Zvlášť alergický jsem na tvrzení, podle kterého je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Přitom podle dostupných ornitologických studií za posledních dvacet let vrabců výrazně ubylo. Ve městě na ně téměř nenarazíte. Zato nesmrtelné chrliče holubího trusu a ničitele vzácných soch vidíme všude kolem nás. Jsou na ně krátcí jak deratizátoři, tak pracovníci specializovaných odchytových služeb. Nikdo si s nimi neví rady. Ideální čas nastane, až budeme mít holuby díky účinným loveckým metodám v hrsti a na střechy se opět vrátí roztomilí vrabci domácí.
Neberete lidovou slovesnost příliš doslovně?
Ani v nejmenším. Svým vytrvalým bojem proti obdobným nelogičnostem naopak chráním mnoho lidí, kteří se jimi mohou cítit poškozeni. Kupříkladu z úcty k tradičním profesím. Jak se asi cítí takový hrobník, pokud je mu stále dokola omíláno, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Nebo chudáci zemědělci...
Zemědělci jsou také obětí lidové slovesnosti?
Samozřejmě. Díky průpovídce komu se nelení, tomu se zelení. Nedostatečnou zralost viditelně zelených plodů rozhodně nepovažuji za vizitku pracovitého a trpělivého farmáře. Pouze s kvalitním hnojením a každodenní péčí vypěstujete melouny se sytě červenou dužinou. Zelení se pouze ziskuchtivým korporacím, které kvůli lepším ziskům nakládají do letadel krabice plné zelených banánů. Tyto banány pak nemají žádnou chuť, protože dozrávají v zatuchlých skladištích supermarketů.
Nelze popřít, že vaše argumentace je dokonale promyšlená. Dá se říci, že příslovím a všemožným příměrům se vyhýbáte jako čert kříži?
To myslíte vážně? Převrácený kříž si přece přivlastnili za svůj symbol příznivci satanistických hnutí. Ďábla na něj naopak s oblibou lákají. Přísloví, rčení a pořekadla jsou pro mě naprosté tabu. Jako člověk s technickým vzděláním bych se hanbou propadl, kdybych je měl byť jedinkrát použít. Nic podobného ode mě nikdy neuslyšíte.
Nebojíte se, že si svým radikálním přístupem vysloužíte nepřízeň okolí?
V žádném případě. Kdo se bojí, nesmí do lesa.
