Sázava, zrcadlo mezilidských vztahů

Spisovatel Bohumil Hrabal rád poznával a popisoval lidi zvláštních charakterů i povah, které pak zasazoval do dějových linek svých knih. V Posázaví by získal nekonečnou zásobu literární munice.


téma článku
téma článku téma článku téma článku téma článku téma článku téma článku

Pro samotný úvod vyprávění o sjíždění (lépe řečeno dojíždění) řeky Sázavy nebude na škodu vypomoci si klasickou filmovou terminologií:

Z minulého dílu, na jehož děj díl druhý volně navazuje, zůstaly pouze dvě hlavní postavy - David a Kamil. V hlavních rolích je však nově doplňují další dvě ústřední dvojice, a to Lukáš s Luckou a Tom s Leošem.

Druhý díl přináší kromě nových hrdinů také nespočet nečekaných zápletek, veselých příhod i zajímavých hereckých výkonů ve vedlejších rolích. Scénář se dotýká několika témat se společenským přesahem, zejména nabízí odpověď na otázku, zda voda skutečně prověřuje mezilidské vztahy.


Cesta vlakem do posázavské obce Chocerady byla dlouhá, nikoliv však nudná. Hlavními aktéry zábavy na železnici se stali Leoš s Tomem, dva nerozluční kamarádi z malé vesničky u Prostějova, kteří vždy táhnou za jeden provaz, nikdy se nehádají, zbytečně nesoupeří a i sebemenší náznak sporu vždy elegantně překlopí do humorné roviny (v překlápění se ovšem v průběhu vodáckého výletu ukázal lepší Tom).

Nejlepší místo pro cestování v přecpaném vagónu rychlíkové soupravy nabídla úzká ulička u WC. Zde Tom realizoval své první veselé číslo, při němž rychlým pohybem předal velkou dávku kinetické energie Leošově ruce a přemístil obsah jeho kelímku s kávou na prosklenou výplň výstupních dveří vagonu. Pobavili se všichni včetně Leoše, kterého uklidnilo, že 35 Kč za kávu alespoň zbytečně nevyletělo oknem.

0

Zábava dále pokračovala hrou na toaletáře, kdy cestující trousící se na záchod byli přesvědčivě žádáni o úhradu poplatku za použití WC. Nutno dodat, že většina potřebných lidí (tj. lidí vykonávajících potřebu) ignorovala jak dotazy na druh potřeby, tak žádosti o zaplacení poplatku. Pouze jeden uvědomělý pán pětikorunu fiktivnímu toaletáři bez výhrad předal, ta mu však byla po návratu z oné místnosti řádně vrácena.

Ve vlaku rovněž proběhlo setkání s patnáctiletým Ondřejem V., který byl při nástupu do soupravy náhodně legitimován a vyslechnut v rámci hry na policistu. Asertivní nebojácný Ondřej, toho času jedoucí na prázdniny k babičce, správně odhalil falešného policistu podle chybějícího služebního odznaku. Kromě toho všechny udivil detailními poznatky o technických parametrech lokomotiv a přednáškou na téma „hydraulické zabezpečovací zařízení dveří ve vagonech pro osobní přepravu cestujících“. Poté, co chlapec správně zodpověděl i záludnou otázku, zda vlaky musí v obcích dodržovat předepsanou padesátku, bylo Ondřeji doporučeno, aby zanechal studia kuchařského řemesla a nastoupil kariéru strojvůdce.

Ač se Ondřej ukázal velmi bystrým hochem, v jedné věci dospěl k mylnému přesvědčení. Nechal se totiž zmást Lukášovu podobou s Jakubem Vágnerem a po notné dávce mystifikace ze strany Lukášových kamarádů zřejmě dodnes věří, že má společnou fotografii s  hvězdou televizních pořadů o rybaření.

0

Po nalodění v Choceradech následovala dlouhá a poměrně nezáživná plavba po líné řece. Sázava tekla díky nízkému stavu vody tak pomalu, že pokud posádka lodi přestala pádlovat, loď na hladině zůstala stát jako přikovaná, popřípadě se dokonce začala zvolna vracet proti proudu.

Převrátit se na takto klidné hladině dokáží pouze zkušení vodáci a jedné z lodí se tento husarský kousek skutečně povedl. Tom se během jízdy pokoušel ve stoje přehodit pádlo přes telegrafní drát nad řekou, rozhoupal loď, ztratil rovnováhu, načež převrátil vratké plavidlo a poslal ke dnu Leoše i s jeho zamilovanými slunečními brýlemi. Ten den stojaté vody Sázavy nejen navždy zkonfiskovaly Leošovu protisluneční ochrannou pomůcku, ale také podemlely pevné základy jednoho velkého přátelství.

0

První noc na Sázavě provázely velmi silné bouřky. Jak o několik dní později psali v novinách, meteorologové tehdy napočítali celkem 41208 blesků. Uvedené číslo ale může být poněkud zkreslené, protože pokud více meteorologů z odlišných stanic zahlédlo na obloze stejný blesk, byl elektrický výboj do jejich početních deníků vyznačen dvakrát.

Nejsilnějším zážitkem druhého dne bylo mezipřistání u malé restaurace na pravém břehu řeky Sázavy. Absencí dobré pohody viditelně trpěl Leoš, který se stále nedokázal srovnat s nešťastným osudem svých slunečních brýlí, a také Kamil, jenž od rána vykazoval neklamné příznaky mořské nemoci. Lukáš s Luckou vypadali spokojeně a Tom také neztrádal, protože se po celý den bavil tím, že si dobíral Leoše.

Všechny bez rozdílu výtečně pobavil místní číšník. K hostům promlouval hlubokým barytonem s velmi svéráznou dikcí, do vět zálibně vkládal německá slovíčka a celkově působil dojmem, že včerejší večírek se jemu i jeho přátelům velmi vydařil a dobrá nálada ani zbytkový alkohol jej zřejmě po zbytek dne hned tak neopustí.

Lucku rozverný číšník mimo jiné rafinovaně požádal o zprostředkování milostného vztahu s její sestrou, ale pouze za předpokladu, že nějakou sestru má a že tato sestra vypadá úplně stejně jako Lucie. Originalní směs lichotky a smělého flirtu.

0

Azyl pro druhé a zároveň poslední tábořiště poskytl kemp v Týnci nad Sázavou. Kamil zde od pověřené vedoucí pracovnice vyslechl poutavý a zároveň strašidelný příběh o velké bouřce, při které kdysi do nedalekého pionýrského tábora udeřil blesk. Ten vytrhl ze země všechny stanové kolíky, roztočil je nad tábořištěm a zapíchl jako lučištnickou salvu do trávníku fotbalového stadionu na druhém břehu řeky. Ač se Kamil snažil svým přátelům historku reprodukovat co nejvěrněji, nikdo mu neuvěřil. Musel proto přivolat ředitelku kempu, aby vše nevěřícím posluchačům potvrdila a opětovně převyprávěla.

Týnec nad Sázavou nabídl vodním turistům několik zajímavých míst, mezi nimi například výtečnou všelidovou jídelnu s nabídkou chutných jídel a příjemným personálem. Tedy s výjimkou podivného postaršího zaměstnance, který brzy získal přezdívku Zvoník od Matky Boží. Senior plnil v podniku prazvláštní funkci, při níž obcházel jídelnu se záchodovým zvonem v ruce a podezřívavě pozoroval hosty na venkovní terase. Zvoníka se bohužel nepodařilo vyfotit, protože jeho neobvyklý pracovní nástroj budil respekt. Navíc nikdo neměl příliš chuť vyvolávat zbytečné konflikty.

0

Týnecký kemp byl poměrně slušně zaplněn, osazenstvo tábořiště jednotně vstávalo kolem šesté hodiny ranní. Postaral se o to místní údržbář, zarostlý postarší chlapík, který se nebál zapnout sekačku na trávu a oslavit ranní úsvit prací. Za svou ušlechtilou snahu byl bohužel několika hrubiány fyzicky napaden a následně z kempu vyhnán. Smutný příklad nespravedlivého potrestání jednoho pracovitého člověka. Lze předpokládat, že po této trpké zkušenosti pověsí sekačku na hřebík, zažádá si o dávky státní sociální podpory a místo trávy začne sekat dluhy.

Poslední část Sázavy je rozhodně nejrychlejší a nejzajímavější. Několikakilometrový peřejnatý úsek potěší všechny, kteří upřednostňují adrenalin před nezáživným pádlováním. Dokonce i Leošovi se v divokých vlnách konečně spravila nálada, docela zapomněl na sluneční brýle a zdálo se, že Tomovi všechna příkoří nadobro odpustil. Ale idyla trvala pouze do chvíle, než se Tom přestal věnovat kormidlování a během pokusu o vztyčení improvizované vlajky loď podruhé převrátil. Leošova nervová zakončení neunesla nahromaděný tlak a nehezká slova prolétla malebným údolím řeky Sázavy.

0

Řeka neprověřuje jenom vztahy. Pomáhá taky budovat psychickou odolnost jedince.

Chceš-li obstát, staň se odolnějším.

A dej si sluneční brýle na gumičku.

waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops waterdrops