Čas ukázal, že oba snoubenci byli svatebními průkopníky, protože svým počinem rozpoutali v následujících letech vlnu svateb dalších osobností pevně spjatých s těmito stránkami.
Čeští novomanželé mají ve zvyku před oficiálním stvrzením celoživotního manželského pouta pořádat takzvanou rozlučku se svobodou, což v praxi neznamená nic jiného, než důvod pro vydatnou konzumaci alkoholických nápojů.
Laďa si byl dobře vědom toho, že nadměrná intoxikace těla alkoholem je věc poměrně škodlivá. Obzvlášť pro epileptiky, lidi s vysokým tlakem, cukrovkou, nemocnými játry nebo sklony k nezvladatelným depresím. Proto vzal na jízdu po hospodách a barech výhradně skupinu tělesně i duševně zdravých jedinců.
Budoucí svatebčan, doprovázen několika společníky, rozlučku se svobodou realizoval na trase: nálevna u železničního depa v Kroměříži - nádražní hospoda v Otrokovicích - restaurační zařízení ve Zlíně - zlínské bistro (s půlnoční občerstvovací zastávkou) - noční zlínský bar a zpět. Program ve všech stanicích a zastávkách měl podobnou tekutou náplň.
Zatímco Laďa se loučil s životní fází končící uzavřením sňatku, Petra se naopak připravovala na budoucí život vdané ženy. V partnerově nepřítomnosti pečlivě uklidila byt, vyprala, vyžehlila, vydrhla koupelnu, vytřela podlahy, navařila, sklidila nádobí, umyla okna, převěsila záclony, zabezpečila dítě, převlékla povlečení, utřela prach a u postele nachystala budoucímu manželovi lehce omyvatelný kbelík.
Jen o pár dnů později oba snoubenci slavnostně stvrdili manželský závazek na kroměřížské radnici. Církevní sňatek v předsvatebních plánech nefiguroval, jelikož ženicha by jako zapřisáhlého fanouška black metalu do kostela nepustili.
Petru by naopak možná pustili i do nebe, protože v bílých šatech vypadala jako anděl. Před obřadem sice vykazovala náznaky lehké nervozity, ale nevěstám rozpačitý úsměv sluší. Víc než sebedokonalejší účes a luxusní šperky s diamanty.
