Po dvojitém sázavském intermezzu se milovníci vratkých lodí vrátili zpět na řeku Vltavu. Nově sestavené vodácké dvojice tentokrát vytvořili Jožka s Davidem, Kamil s kambodžskou dívkou Sochetou, Lukáš s milovnicí koček Luckou a Martina se svým brněnským kamarádem Romanem.
Právě pro Sochetu měla být Vltava zdrojem nevšedních zážitků, protože tato drobná exotická masérka nikdy na lodi nejela, bojí se vodního živlu, neumí plavat, špatně snáší teploty nižší než 40 stupňů ve stínu, téměř nemluví a když už se někomu chce svěřit se svými obavami, nikdo její kmérštině (byť gramaticky a stylisticky vybroušené) nerozumí.
Nedílnou součástí výpravy na vodu je samotná cesta vlakem. Přestože většina vagónů Českých drah byla vyrobena jen několik let po druhé světové válce, stále disponují komfortní výbavou a je radost v nich cestovat.
Ve vlakových soupravách i v železničních stanicích člověk obvykle narazí na velké množství lidí, mezi nimiž vždy vynikne pár nepřehlédnutelných postaviček. Příkladem za všechny budiž starý pán na perónu brněnského nádraží, který bůhvíkam převážel karimatku obřích rozměrů. Manželskou postel má doma kdekdo, ale s manželskou karimatkou jezdí do přírody viditelně jen vysloužilí trampové z Brna.
Vlakem do jižních Čech cestovali především vodáci a cyklisté. Těžko posoudit, zda si příslušníci obou skupin v následujících dnech sáhli na dno svých sil, ve vlaku však rozhodně většina z nich dosáhla na dno lahví s tvrdým alkoholem. Zatímco slovenské partičky hasily žízeň především vodkou a rumem, moravští cyklisté operovali s becherovkou. Oproti tomu klucí z Prahy, kteří přistoupili o něco dýl, na sebe koukali zakalenejma vočima po vopravdu vostrý metaxe. Ty krávo!
Titul nejzábavnějšího pasažéra získal po skvělém výkonu mladý muž s gumovým obličejem, který hrál na mobilním telefonu nové generace hru Tetris. Padající kostičky na displeji krotil a otáčel nejen ovládacími tlačítky, ale také neuvěřitelnými mimickými kreacemi, při nichž špulil rty do téměř nemožných úhlů.
Na první společné večeři ve Vyšším Brodu vyšla najevo zajímavá skutečnost: Kambodžané mají stravovací návyky značně odlišné od těch středoevropských a bez rozdílu holdují extrémně ostrým pokrmům. Pro Sochetu, odkojenou chilli papričkami, byla tudíž většina běžných českých jídel nestravitelná. Naštěstí obsluha na požádání učinila vstřícný krok a dodala na ochucení buď misku rozmačkaných pálivých papriček, nebo rovnou chilli v prášku.
Jestliže platí pořekadlo o tom, že poctivého nepálí, jsou všichni obyvatelé Kambodže vzorem nekonečné poctivosti. Po rozmíchání čtyř polévkových lžic chilli v talíři česnekové polévky se Sochetina tvář rázem rozjasnila a takto upravený pokrm, který by u většiny sebeodolnějších Čechů vedl k sebevražednému sebeupálení zevnitř, s labužnickým požitkem pozřela.
S nezvyklvým problémem jak Sochetě zajistit pravidelnou a trvalou dávku chilli vyřešil Kamil jednoduše. V Rožmberku nad Vltavou koupil své asijské společnici cestovní pálivou omáčku pro možnost okamžitého použití. Socheta plastovou láhev od té chvíle opatrovala jako nejcennější poklad a poctivě ochucovala vše, co jí přišlo pod jazyk. Borůvkové kynuté knedlíky a tiramisu nevyjímaje.
Velmi vydařený den vodácká výprava strávila v Českém Krumlově. Za zmínku stojí především návštěva zrcadlového bludiště, do něhož se Kamil snažil Sochetu propašovat za poloviční vstupné jako svou dceru.
Pokladní však byla obezřetná a drobný podvod po chvilce váhání odhalila. Vodítkem pro ni byl viditelný nesoulad v barvě vlasů a pleti, ale zejména malý věkový rozdíl mezi otcem a dcerou. Paní správně odhadla, že Kamil v době Sochetina narození setrvával ve vývojovém stádiu odrostlého batolete a nemohl tedy zakládat rodinu na asijském kontinentu. Dvojici za lístky naúčtovala plnou sazbu, nicméně originální (byť naivní) pokus o mystifikaci přijala s humorem.
Poslední noc v obci Zlatá Koruna byla značně deštivá, místní kemp navíc doslova praskal ve švech a připomínal lidské mraveniště. S tím rozdílem, že skuteční mravenci nemusí složitě hledat neuzamčené toalety, sprchovat se studenou vodou, pojídat studený párek s hořčicí za čtyřicet korun a stát půl hodiny v nekonečné frontě na pivo. Některým tak mohl předimenzovaný kemp vzdáleně připomínat uprchlický tábor pro mimozemšťany z filmu District 9.
Závěrečný úsek řeky do cílového Boršova je příjemným zakončením plavby, jelikož voda zde teče poměrně svižně a v peřejnatých úsecích již není třeba tolik pádlovat. Ale například pro viditelně vyčerpanou Sochetu se popsaným stylem jízdy zas tolik nezměnilo, protože Kambodžanka šetřila pádlo před zbytečným opotřebením už třetí den. V závěru plavby vzdala pádlování definitivně, upadla do naprosté letargie a nereagovala již ani na khmérské pokyny TAJ (jeď) a ČOP (zastav), které její kormidelník musel nastudovat, aby překonal jazykovou bariéru.
Vltava má sice charakter přecpané vodní dálnice, ale některými rysy připomíná vyhlášený lunapark: stále stejné atrakce, fronty na cukrovou vatu, přesto zdroj úžasných zážitků a místo, kam se většina návštěvníků stejně po čase vrátí. A každý má navíc možnost si tyto zážitky libovolně okořenit.
